MOJE POUSTEVNA.

Mně zdá se tichou poustevnou dům bílý,

kde moje duše umdlená se chýlí

do tmavé tůně dum...

jsem klidným samotářem hor a plání,

a světa ruch a shon a kolotání

sem chabě zaléhá jak dálných proudů šum.

Jen v duchu zřím trh světa převeliký

a slyším nabídky a vády, křiky,

tak jak se kramáří...

tlum lidí proudí pestře v reji divém,

ti lelkují a ti zas v davu chtivém

cos kupují – vše šálí, krade, taškaří.

A tu jsem rád, že ušetřil mne Osud

to hrozně tupné ponížení dosud –

tam rozbít malý krám,

a dav ten vzteklý, posedlý a tupý,

jenž se kol panoram a kejklů kupí,

v tom trhu lákat k veršům svým a myšlénkám!