MOJE VLASTENECTVÍ

Jsem Čech! Toť samozřejmost pouze,

nikoli zásluha, nikoli ctnost,

tu radost mysli, tu srdce nouze,

leč v radosti, v žalu nezbytnost.

Čím pěnici houští s trním i květem,

čím pstruhu potok a včele plást,

čím lodi přístav po toulkách světem,

tím vlast mně, moje vlast.

Mysl mi vede, že myslí a doufá

mužně a svobodně;

v mé krvi, v mých nervech je tím, co si troufá

cítiti mezinárodně.

A bez dušování já, občan světský,

jsa sobě věren jí nejvíc jsem dal.

Jsem nejryzeji vlastenecký,

když dílo své dobře jsem udělal.