MOJE ZÁTIŠÍ.

Mám okno na střechy a na komíny vzhůru,

na střechy taškové, jež v šedo prokvétají,

den celý z komínů zřím stoupat šedou chmuru,

a na střechách zas vrabci štěbetají.

A z dola vystoupá ve šumném víru ke mně

žen hlas, zpěv kanárů a dětské nářky lkavé

a báby vzkřiknutí, neb žid v to volá temně,

a kolovrátky tam vřískají pronikavé.

A chvilkou slyším zpěv, jejž hnedle kašel zdusí

– to šička naproti – hned začíná pět znova,

ta souchotiny má, zrak modrý a vlas rusý,

hoch vzat jí na podzim k hulánům do Krakova –

Kus nebe střechami se zvědavě sem dívá

a západ vidím plát tam v jedněch oken lesku,

za noci hvězdný třpyt mi přímo v okno splývá

při vánku šumění a při kočičím vřesku...