Mokrá dřeva stála zdrceně.

By František Bíbl

Mokrá dřeva stála zdrceně.

Z plechu černě lakovaného

kmen řezán. Všechny šikmé linky,

zvlhlé, chýlily se šikměji.

Lavice mokrem zčernalá,

v niž nebe olověné civělo,

v onen dávný večer mého mládí

jakým’s byla slepým zrcadlem

záhady, které zůstalo

co táhlá, šedě lesklá skvrna

rozlito v mé paměti?