Molière.

Snad potlesk hřmí a snad se panstvo baví.

Ve chudé jizbě své v lenošce dědů

on churav bdí pln otravného jedu,

jenž zvolna krev i mízu na led taví.

Ach, vaše řády, instituce, stavy

a horší moci háv pln děsných vředů,

z vás všech – moh’ říci – tkáň své básně předu,

škleb histriona pro vás – mně laur slávy.

Co viděl jsem, to viděli též jiní,

však vysloviti to, já doved’ pouze,

dnes nevím, co víc duši i dlaň špiní.

Ach, pohrdání pes a čubka nouze!

Dech ostrý smrti stočil se mnou síní.

Mřít, největší je z všeho dobrodiní.