MOLTKE A HINDENBURG.

Kdys měli hrdinu: byl parukatý

a suchý profesor to zápolení,

jenž lidi si jak pouhé cifry cení,

mdle klímá a jen bitvou bývá vzňatý

jak rovnicí či šachem. – Když mír svatý

se snesl na zem, vzdych si v rozechvění:

Je válka hrůzou... Kdo ty viděl ztráty,

ten myslí na ni s kletbou zlořečení. –

Dnes mají hrdinu, dnes profesora

zastínil voják. Prušák mocných plecí,

nízkého čela. Za ta slova chorá

své: Es wird weiter gedroschen! dal heslem

národu svému... Svědčí ty dvě věci

přec o pokroku ctném a nepokleslém.