MOMENTKA

Jde úzký chodník středem luk

a po něm slovácký jde kluk,

jde, jeho nohy – koček pár –

neslyšně vejdou v pal a žár.

Jdou zvolna, nehledají stín,

nestanou ani u vrbin,

až zarazí je bílý plot –

polední slunce v středu vod.

Nad bílou řekou bílý třpyt,

plátěnek bílých bleskný kmit,

a již pár koček skočí v kruh

a z běli plaší tisíc duh.