MONOLOG BLÁZNA.

Mask přesně tragických, po modě přibarvených

a sešklebených ďábelsky a vždycky světobolně, –

takových tedy hrůza mask na chůdách čistě sklených

mě přepadala napořád a přepadala volně.

Již nevím, mistři, opravdu, kolik as vynutila

obludných tedy hrůza mask slz ve zrakové důlky;

jen tolik vím, že tisíckrát mi docházela síla,

a srdce sládlo na hrušku a nohy schnuly v hůlky!

Ne, prosím vás, se nesmějte, to věru k smíchu není,

či myslíte, že peklem chci a kalafunou bavit

váš básnický a skvělý rod a proudem blábolení

to odpoledne mrzuté hanebně odeplavit? –

Mask přesně tragických, po modě přibarvených

a sešklebených ďábelsky a vždycky světobolně –

takových tedy hrůza mask na chůdách čistě sklených

mě přepadala napořád a přepadala volně...

Proč stmívá se ten vzadu pán, jenž chechtal se tak bystře?

A nad břichem se naklání? Zde nabízím svou sesli!

Vám nevolno snad, vzácný můj a milovaný mistře!

Či máte strach, by akcie vám rázem nepoklesly?!