MONOLOG SYLVESTROVSKÝ.

Tak vidíš, hochu, vánoce zas byly!

Již nový rok se hlásí ryčným klusem.

Mne skoro plní lítostí a hnusem,

ne, oko mé že kalné a vlas bílý,

ne, stará šíj má že se k zemi chýlí,

co tvá se tají v kučer háji rusém,

však v tobě že zřím pouze v zlomku kusém,

co my jsme staří toužili a snili.

Ty touže drahou půjdeš zas, můj hochu.

Ó, připomeň si po řadě let děda,

až poznáš trudů tíž a štěstí málo.

Dnes ještě smavý, hravý neposeda,

kéž potom za nejmenší blaha trochu

si aspoň řekneš: „Žíti za to stálo!“