MONTE CARLO. (1.)

Stříbro cinká, žluté zlato chrastí,

jak je croupier chladný a němý

různo rozstrkává hrabicemi –

Mnohá ruka počíná se třásti,

tužku, kterou sotva může vlásti,

křečovitě svírá prsty všemi,

vzduch je plný nevýslovné tremy,

těžký, dusný jako v těsné pasti,

prosycený pachem odeurů...

„Rien ne va plus!“ zní matným hlasem,

a již koule běží, lehce zvoní,

provázena chtivých očí žasem

rýhou kotouče se prudce honí,

aby zůstala stát na zéru.