MONTE CARLO. (2.)

V plnou krásu kypícího léta

strmé pohoří se vlídně dívá,

v modré moře, které břehy smývá,

zimní slunce plný žár svůj metá,

v parku, který sterou barvou zkvétá,

vůně s vůní těžkým dechem splývá –

a to všecko pro tenata křivá,

pro nejhorší brak celého světa...

Milý Pane Bože na nebesku,

vím, že nikdo nejsme prostým hříchu,

také rád jsem, že jsi shovívavým,

bylo by však dobrodiním pravým,

kdybys v brloh sveřepého pychu

vmetl oheň trestajících blesků.