Mopsík a Sobák.

Slyš, sobáčku! rád bych se tě tázal,

Abys mi potajmu jen ukázal:

Kam jsi schoval onen hezký hnát,

Aby ti ho žádný zloděj neukrad?

Nemysli, mopsíku, že sobák to poví,

Kdo to chce zvěděti, sám zloděj hotový.

Mopsík hledal, čmuchal všudy tam i tady,

Až našel hnát za ovčínem u zahrady.

Již ho pryč unáší; – zle však pochodil

A mzdu špatnou za to sobě uhonil:

Sobák ten ho tak notně zapopad,

Že měl co křičet a si bědovat.