Morák.

Moráka hnali do lomu,

byl stár a samá běda;

víc nesmí nikdy do domu,

ať chléb si světem hledá.

I zavyl chuďas zoufalý

a skuhral po okolí,

klopotem lezl na skály;

jak ho ta bída bolí! –

Po pustém belhal údolí

a skučel bez ustání,

kde klopýtl, tam v nevoli

dal hned se do štěkání. –

Snad kamení ho oželí,

když lid proň nezná díků,

a tiché lože udělí

starému služebníku.