MORAVA 1918

Všechny jarní šťavnaté hroudy,

tisíci nenasycenými ústy

k modrému nebi volají:

Mír!

Na báních vesnických kostelů

za černých bezhlasých nocí

vlají bílé prapory vášnivé modlitby:

Mír!

Vychrtlá zvířata v zanedbaných stájích,

zhroucené stařeny v tmavých, zatuchlých jizbách

všemi luznými sny o žlabu a lampě úpějí:

Mír!

Těžký a sirý je únor, nemožné toužení nese,

nevsetých klasů a nenarozených dětí

stesk prabytostný ve větru naříká:

Mír!