MORAVA. (I.)

Od Pruska bouří to, od Vídně hřímá,

německá kultura královstvím tříská,

moravský šohaj sladko si klímá,

sladko si výská.

Vraždy bez bojů a bez bitev,

žijeme, a přec nám teče krev.

Proklíná chamraď německý pán,

zbytečné cetky řeči jí svléká.

A její zdravá krev sama mu stéká

plnými proudy ve zchřadlý chřtán.

Odbojná hlava do prachu sražená,

i v písni umlká vzpurný hlas.

Občas to po zemi zoufale zasténá,

bolestně zapláče, ticho je zas.

Hrůzná je, věčná po zemi noc.

Příšerně chrastí naše kosti.

Marné je volání po spravedlnosti,

lupičské hordy mají moc.

Pustého násilí proklaté nestvůry

na kořist bezbrannou jásavě sletí,

ukradnou všecko ve jméno kultury,

vládu i půdu i matkám děti.

Vraždy bez bojů a bez bitev,

žijeme, a přec nám teče krev.

Věříme v právo, k hvězdám se ženeme,

šilháme, kde nebes brána,

spoléháme v císaře pána,

a bít se nechceme.

Už ani vzkřiknout nemáme síly.

Dobrou noc, národe milý.