Moravan jsem, ale jsem já Slovan,

Moravan jsem, ale jsem já Slovan,

Matka má je sličná Slávie,

Jenžto kvete jako lílije;

Na jich prsou mlékem jsem byl chován.

Její sad byl posud morem ován,

Teď se krása jeho rozvije;

Teď jak kněžna šlapá na zmije;

Palác slávy pro ni ubudován.

Ó má máti! žehnej svému synu,

Jako dítě k matce z celé tužby

V dětenčí se lásce k tobě vinu.

Však aj v prosbách pozdvíhám svých rukou:

Slyš mě máti! Nečiň modlám služby,

To by hnětlo pekelnou mě mukou.