MORAVĚ.

Tvé lány úrodné

se vlní v ševelu,

tvé vrchy svobodné

s vížkami kostelů –

Tvé hrady na skalách,

tvých proudů hlubiny,

tvá města vzrušená,

tvé snivé dědiny –

Řady tvých jabloní

kvetoucí do polí,

vrby kol potůčků,

silnice s topoly –

A s výšin skřivani

pějí své pozdravy – – –

toť krásný obličej

mé drahé Moravy.

Však v srdci bouří to,

divoký v úlech boj,

hesel to víření,

vášní to nepokoj – – –

Ó země drcená,

skrčená, zmítaná:

V čí náruč skloníš se?

Krista či Satana?