Moravě.

Jedno velké přání nese

mysl moje v bujném letu,

bych Tě viděl, Moravo má,

v lesku jiných světů.

Jiní mají hvězdy v nebi,

které jasnou září slynou,

a jen Ty jsi, Moravo má,

ještě mlhovinou.

Ale zkumní počítáři

vypočetli, vykládají,

že v těch šedých mlhovinách

plno hvězd se tají.

Bože milý, když tak myslím,

že bys měla zvučeť slávou,

že bys mohla všechny blažiť

tváří svojí smavou;

a když zřím, jak ještě dřímáš

unavena dlouhým bojem,

nad Tebou jak mraky letí

zkázonosným rojem:

jak bych já chtěl zbudiť Tebe,

rozpláť oko, které hasne,

jak bych Tě chtěl rozehřáti

pro vše, co je krásné!

Čarodějem s mocným prutem,

čarodějem chtěl bych býti,

bych to srdce zkamenělé

vzkřísil v nové žití.