MORDÉŘI.

Mordéři kamenní nad branou,

nad pěknou brankou stojí,

za týlo chytli kohosi,

bodnout ho již se strojí.

Mordéři, mordéři,

pročpak vy se rvete,

řekněte mi, koho,

koho mordujete?

Sto let a déle tak stojíte,

neumdlí vzpjatá páže,

kučerky vlají na hlavách,

a v očích zlobná ráže.

Mordéři, mordéři,

pročpak vy se rvete,

řekněte mi, koho,

koho mordujete?

Sluníčko hledí vám do očí,

kámen váš měkce ztlívá,

pěnkava na nůž sedla vám

a s něho tiše zpívá.

Mordéři, mordéři,

pročpak vy se rvete,

řekněte mi, koho,

koho mordujete? – –

My nemordujeme žádného,

pozemský červe, věz to,

my jenom hrozbou hrozíme

v široké, širé město.

Od hradu dál, jen dál,

naše hrozba káže,

jsme my věkověčné

majestátu stráže.