MOŘE A SLUNCE.

Pod kouzlem mořských vln a v světle slunečním

jsem v nové rozkvetl květy...

je pravdou štěstí to, či pouze sním?

jsem králem a nové jsem vydobyl světy.

To velké slunce, tvůrčí, zázračné,

jak teple a svatě svítí!

a moře sálá jak oči průzračné,

z nich nový život se nítí.

To jakoby léto žhoucí výhněmi

keř duše mé k rozkvětu hnalo,

i bzučí to ve mně novými písněmi

a duhami šero mé vzplálo.

Oj, slunéčko mé, má čarovná kouzelnice,

stůj, neprchej, nezapadej!

své ohnivé rozžehni zřítelnice,

mě k smrti až zulíbej raděj!

Ty divoký vánku, chladivý, konejšivý,

s tou lahodnou vůní slanou,

tys zahojil rány, utišil čivy

a vysušil slzy, jež kanou.

Oceán, slunce, bratrství světovládné!

tam k severní točně se dívám:

démanty blyští se vlny mé chladné,

pustil jsem duši po nich v dál, volně a zpívám –