Moře bouří.

Moře bouří, vichr duje

od života skal,

s někým, kdo ti drahým, pluje

loďka v mhavou dál.

A jak s břehu hledíš za ní,

víc-li můžeš dát,

než to: S Bohem! – Na shledání

jednou, – někde, – snad!

A kdyby ti všecko vzala

bouř, – co platno lkát;

jak ta němá, nahá skála

musíš stát a stát.

Dál, byť skálu rvalo v kusy,

moře bude hřmít:

loďka mizí, srdce musí

jít ji nechat, jít.