MOŘE ČASTO SLYŠÍM...

Moře často slyším ve svých snách

šumět bouřně a zas jako v hrách.

Voláš na mě, moře? Nevolej!

Sám bych přilét, skočil ve vln rej.

Sám bych přilét, ale nemohu,

žena, dítě – první po Bohu.

Jen co pár brázd ještě přeorám,

rozběhnu se zase ku horám.

Jednu ženě, druhou dítěti,

po třetí chci k tobě letěti.

A jestli mě sklátí dříve tíž,

ty mi z dálky ještě zašumíš.

Zašumíš mi, jak bych u vln stál,

o volnosti, jíž jsem nepoznal!