MOŘE...

Kdo nezřel Tě, Tvou velkost sotva tuší...

Tvé vlny nesmírné si hrají s mojí duší.

Jak s bílou lasturou si hrají s mojí duší,

nárazy prudšími a prudšími...

Ten jejich vzdor lze cítit v každé žilce,

ten navždycky se vpije do krve

s požárem nadšení, jenž vznítí se v té chvilce,

kdy mladý námořník vypluje poprvé...

Ten jejich vzdor, ten nezná lásky něhu...

Ten nezná Země bol a smutek života.

Nechť slabí poslechnou tu jejich píseň s břehů...

I silných výprava tam často ztroskotá...