MOŘE GENESARETSKÉ

Na rozbouřených vlnách moře

člun můj se zmítá zle,

mé dobré úmysly, ó hoře,

mé síly jsou tak mdlé!

Spíš, Pane? nebezpečí tu je,

přes lodičky už kraj

se kalná vlna převaluje;

co tvého je, ó haj!

Ach, jak se kolem zešeřelo,

břeh nikde nevidět:

Vstaň, Pane, hyneme, tvé tělo,

vstaň, vztáhni ruku vpřed! –

Hle, jaký zjev tam v lodi přídi,

kdo je ten lodivod?

ven z přívalu vln loďku řídí

a bouř i příboj zkrot’!

Zjev zářný šat má od Hostie,

být může Ježíš jen;

má duše oblesk hladiny je,

kde mír je rozprostřen!