Moře lásky.

Ze sivého mraku luna klidná

když vychází,

věrně mořských vln ji jasnost vlídná

doprovází.

Moře srdce mého se ti koří

co své luně,

ty když jemu záříš, láskou hoří,

láskou stůně.

Stůně a v něm chví se, dívko ladná,

jedna struna,

teskně lká, že’s bez citu, žes chladná

jak ta luna.