Moře při červáncích.

Den zlatou korunu dal hoře

i zlatou řízu čarných vnad,

a na zvlněná ňadra moře

jas očí mladé Zory pad’.

I žaslo moře nad tím jasem

a vzdechnouc tichlo na pochvat

a modlilo se polohlasem

jak zbožné dítě než jde spat.

Mlh pokryvkou se přiodělo

a zabralo se v klidný sen –

jen v temných hlubinách to znělo

jak teskný pláč a žalný sten.