Moře v snech.

Zas moře uspáno, zas mírně hruď se zvedá,

zas ráčků družina v šum hravých vln mu sedá,

zas s líce klidného lesk slunečný mu září,

zas ve tvář nebeskou zří blankytovou tváří.

Jak ženich k nevěstě jih k vodě níž se shýbá

a šepce důvěrně a hladí ji a líbá,

až v růžích červánků a liljích hvězd v spěch ručí

v snech lásky blažených mu klesá do náručí!