Moreau.

Zděte chrámy Řekové! obrazy

Líte Římané! národu květy

Hrdiny jako Bohy slavíc

Na věky v paměti vrýte!

Potomcy y v slávy a věčnosti

Chrámu zhlížeti s obdivováním

Ozdoby člověčenství, y se

Kořiti jasnosti budou.

Arystýde! k tobě se přivine

Srdce hrdiny nezmoženého,

Do tebe vtělí duši soudce

Pravotu oblibujícý.

Focyone, chudoby ctiteli!

Tymoleone, svobody tvůrce!

Zlatem a země rozkošemi

Zhrdaje světy sy zýskáš!

S Xenoffontem Sokrates, moudrostí

Ohlas, skalnaté Regulus mysli,

Nad Bohy vyšší Cyncynatus,

Scypio vlídnosti hvězda,

Vznešenosti důkazy člověče

Tvé a koruny mocného ducha

K věčnosti hrdinstvími budíc

Zázraky v mládeži zplodí.

Honoste se mudrcy věkové

Svými hrdiny chválami krásíc!

S prospěchem y my oslavencům

Neseme oběti pocty.

Hle! co mezy horami vrchové

Hlavy ourodné do nebe pnoucý

Z hlubin se zemských pozdvihujíc,

Mužové plamenem svého

Ducha křísý k životu světy, a

Krásu moudrosti v oděvu rájském

K podivu stavíc mocní srdce,

Schopnosti zvýšené zvěční;

Na smrt letí pro milé přátely

Přítel, okovy za muže líbá

Žena, a matka pro miláčka

Do vody, v plameny skáče.

Vítěz hrdý vlasti-li zkázami

Hrozý, mor-li se v rodiny vtírá,

Milenec cti a vlasti kvapí

Do boje, hltaje jedy.

Darmo zhoubce svozuje hrdiny

Zlatem, darmo y rozkoše strojí,

Pěnami pochlebenství šále,

Mužové k věčnosti hledí.

Moró, Káto v pokoji, Scypio

V bitvě, z kaliny mrzkého věku

Dera se jako slunce v kráse

Zjasněné na zemi svítí;

Z bouře orel k nebi se nese, a

Zeměplazové bleskem se slepíc

Vysosti nepostihnou muže

Velkého, mírného ducha.