MOŘI.

Jak do Athén když Říman svého syna

posílal tam, kde zářila věd zoře,

ku filosofu, by v jich hloub jej noře

výš vznesl ho, než mohla domovina:

Tak, že je mladá duše tvárná hlína,

ti hocha svého posílám, Ó, moře,

ty uč jej, volné, širé po obzoře,

mít v ošklivosti pouto, které spíná.

Uč velkosti ho, vznešenosti, síle

i hloubce, která nezamítá něhu,

i ve vášni být krásným, stálým v díle.

Hřmít v tvrdé skály, s cesty si je kácet,

leč k tomu, odkud odtáhl by, břehu

se jako ty vždy s novou láskou vracet.