MORITURUS TE SALUTAT!

Tak pomalu se dní, tak hrůzně, šeře,

oh, požehnaný, vizte, jenž se béře

všem jiným den, všem vytoužený,

ať jedním proklat, tisíci však pozdravený.

Jak zápasí s tmou noci: kde jsou meze!

jde šerý, strhaný, jde nevítěze:

má cáry nočních mlh, hle, na své tváři,

mši černou bude mít dnes při oltáři.

Tož za mrtvé! co dnes mně odumřelo!...

Květ zavřel se a sklonil svoje čelo

a motýl křídla zdvih’, však těžká byla;

jej k zemi srazila a unavila.

Pták schoulil se v svém hnízdě němý!

Hoj, jakýs prokletec jde po té zemi;

i slunce zastřeno se čehos hrozí:

Jest poprava! v čís srdce bijí bozi.

Až vykrvácí, zas kraj smát se bude,

zas život kypět, hymny hřmíti všude...

však sestydlý vzdor zkalených těch očí

ten stkvoucí Majestát už nezotročí!