MORITURUS TE SALUTAT

Dohřměla bojů děsná vřava,

v červánků krvi hasne den,

na poli vedle hlavy hlava,

kraj v krvi lidské zatopen...

Tam kalné oko otvírá se

a siný hnul se zvolna ret,

jak trávy tichý šelest v hlase

modlí se ještě naposled:

„Buď požehnána, Vlasti moje,

ty drahocenný kraji Čech,

rád dávám za tě vše, mé co je,

a světím poslední svůj dech.

Pod praporem tvým plápolavým

v boj hřměl jsem vždycky dítě lví,

nes’ smrt jsem našim vrahům dravým,

pro tebe umřít hotový.

V ty řady nepřátel my hnali,

legie smrti, děti Čech;

my za Svobodu bojovali

a mřeli v tisících a stech.

Však v boji také vítězili,

neb, Svobodo, tvůj zítra vzejde den.

Výš prapor červený a bílý,

jím světu den tvůj vykoupen!

My byli předsvit tvého rána,

tvou branou naše rozstřílená hruď;

tou krví její vykoupána,

Čech věčným údělem ó buď!“ – –