MORJÁK.

Divně, žalně vzdychá moře,

každý vzdech vln na tisíce,

každá vlna rovna hoře,

každá hora hrozná lvice.

Se lvicemi Morják plesá,

rve jich hřívy, tepe hlavy;

loď se vikle, vznáší, klesá,

a Morják se neunaví.

Neunaven hvízdá, píská,

až v divokém tance ruchu

kolem lodi v mrak se stiská

tábor rozkacených duchů.

Zahalují maják šatem,

mračna prachu v cestu valí,

škubou lodí divým chvatem,

nutíce ji na úskalí.

Voda plna hrozných vrubů...

Pozor, pozor na ty dravce,

stále skáčí přes palubu

smetajíce v dílu plavce.

Potácí se loď a vikle,

příboj vln ji rve a bodá,

děsné strojí Morják pikle,

černo nebe je i voda.

Od braliska chraň nás, Pane!...

Na stráž plavci ve vln honu!

Kapitáne, kapitáne,

rychle k píšťale a zvonu!

Na bralách tam smrť se hostí,

trosečníky v loktech chová.

Věčný Bože na výsosti,

zbav nás plesu Morjákova!