Mors. (I.)

Jak pod jho kaudinské šli beze zbraně,

žal hořký v duši s tupou resignací,

ať po marné, ať po zdařené práci

my všickni mlčky ukláníme skráně,

ať zatínáme, ať spínáme dlaně,

ať v duši prvotní se víra vrací,

ať hrdé sny jak prostřelení ptáci

nám buší v leb v poslední srdce ráně,

ó přísná Smrti, před tvým majestatem!

Ó velké božství, ať rozkladu jmenem

chce maskovati nová doba tebe,

Tys bytost přec oděna noci šatem,

v dna duší hledíš v smutku bezejmenném

svým zrakem, v němž plá nekonečnost nebe!