Mořská báj.

Ve hloubi moře

leží prý na dně

koráby bílé

ze slonoviny

s hedbávím plachet

protkaných zlatem

a plné perel

a drahokamů.

Paluby věnčí

lilie vodní,

narcisy, růže,

a víly sličné

vzhlížejí vzhůru

vyčkávajíce,

až lodi vznese

k povrchu bouře.

Pak v zpěvu, smíchu

projíždějí se

bouřlivou plání

a nabízejí

tonoucím plavcům

ochrannou náruč,

rty ku líbání,

s perlami koráb.

Přejde-li bouře,

koráby zase

s poklady všemi

stonou až ke dnu:

po vlnách plovou

mrtvoly pouze,

rusalky dole

rukami lomí.

Tak chvíle tvůrčí

vynáší skvosty

myšlenek z hlubin

lidského nitra;

shasne-li: do vln

klesá zjev krásy,

zbudou snů trosky,

mrtvoly citů.