Mořská nemoc.

Až posud šlo to dobře, sborem hádá

se společnost, že přestojí to v zdraví;

v tom zadul vítr, jako dům když padá,

loď celá v peřeji se řítí splavy.

A nahoru, zas dolů větrů váda

ji hází – a teď šikmo, kolébavý

to tanec, bokem, přídou bez únavy,

o stěžeň darmo podepíráš záda.

A darmo tam se chytáš za zábradlí,

v jídelně talíře se stolu spadly

a celá společnost tak divně ztichla. –

A sotva vlna na palubu šplíchla,

vše zmlkne, do kajuty dolů spěje

a bradatý jen námořník se směje...