MOŘSKÉ OKO.

Být mořským okem v závratné výši,

kde Tater obři svobodně dýší,

kde před pádem křídla jen jista –

to oko jest víra má čistá.

V hor oko víchor v zlobném běse

cest nízkých prachu nedonese

ni bláta kalné přívaly –

mé víry život nezkalí.

Jak titáni nad zášti plemenné stvůru

pnou velebné Tatry leb kamennou vzhůru

a nad pychem cizích, jenž děti jim bije,

jich průhledné oko zář nebeskou pije –

mé touhy jak Tatry se výší

z tmy modlářství k osvěty říši

a nad bídy rmutem s jich vrcholů zírá

v tvář Boží má křišťálná, hluboká víra.