„Mořský“ pstruh v Neretvě

Hej, ty tuláku, vandráku, slyš mě!

Nabízím smlouvu ti skvělou a stavím za ni se celou:

pro boha, piš mně!

Zlatem, zlatem ti zaplatím jednou!

Na účet evropských států oznam, až potkáš snad tátu

před Sočou bědnou!

Piš mně, máš-li snad v Maroku matku!

Strýčkové v Muluji řece, ti by to zradili přece,

pošli pár řádků!

Pošli, pošli mně telegram krátký,

kdyby snad tetička v Rhôně nechtěla po dobrém honě

do moře zpátky!

Pohled pošli mi z Messiny taky!

Tam prý ti dědeček dřímá, netrefil na Maltu z Říma,

protři mu zraky!

Jestli Vardarem popluješ vzhůru,

vyřiď tam, až skočíš přes trám, růžovým u mlýna sestrám

pozdravů fůru!

Prosím, zastav se na poště v Smyrně!

Že bys rád zavolal bratra, co v horním Eufratě chátrá,

popros je mírně!

Kříž ti děláme nad slapem vápnem:

jestli ty potáhneš v zimě Mostarem, uvědom ty mne,

jinak tě lapnem’!

Zkrátka, zkrátka nám hlavně jde o to:

z moře – ty každý rok táhneš, jinak si u nás to nahneš,

mizerná sloto!