MOTIV HŘBITOVNÍ.

Toť juž prastarý tak světa běh,

řád ten přísný nikdo nezmění,

po vší práci, snaze, starostech

že tvé tělo hodí v zem

a k setlení.

Sotva dřímáš chvíli s pokojem,

sotva že jen vychlad žití žár,

zas ran hluk již slyšíš v hrobě svém,

hrobník burcuje již ze snění –

tvých kostí pár.

Toť juž prastarý je světa běh,

ba, ten řád i platí pro Parnas,

kde spíš na věncích a vavřínech:

pro slávu tvou vyměřen

je krátký čas.

Probudíš se v jeden mlžný den,

v domnění, že bouří vichřice, –

to však hrobník zburcoval tvůj sen,

rozhodil tvých hnátů pár

v prach kostnice.