Motiv kosmický.

V konstelac je směsi

jedna hvězda kdesi,

na chvilku jež září

v rubín, jas a plam,

náhle temnou tváří

obrací se k nám.

Snad v tom hvězda jiná

jako plenta stinná

zakrývá ji tam,

ale k ránu zase

v snivé vzplane kráse

výším, hlubinám!

Ve vřavě sním všední,

proč ta hvězda před ni

jako stín se klade,

jest s ní spjata snad?

Musí ona všade

jí se v stopě hnát?

Třeba zatemnění,

na chvíli jak v snění

temný stín by pad’,

aby v kráse ryzí,

která nevymizí,

ona mohla vzplát?