MOTIV NA KARMAŇOLU.

Chcem čistší vzduch – zahrajte skočnou,

volně chcem vydechnout, dusna je hospoda.

Na dlažbu ulic. – Páni ať počnou,

zavzněte polnice a teď již do kola:

Dansons la Carmagnole!

Děvče se zatoč, stul ke mně se blíž,

bujaře výskni!

Paša tvůj dávno schromlý je již,

jen očima blýskni:

Dansons la Carmagnole!

Hoj, byl to veselý tenkráte ples. Měli jsme zbraně

jen na polo zbroušené, když jsme šli na ně,

prach už byl mokrý v ručnicích.

To bylo jedno. Trompety vřeskly,

první rány z ručnice třeskly,

městem se rozlehlo v ulicích:

Dansons la Carmagnole!

Byl to tenkráte hluk a řev,

a smích a pláč a křik a zpěv,

a radost ohromná, jak rachot hromů,

rány jen pršely a tekla krev.

My zpívali a vy jste táhli domů!

Tehdy jistě vám nechtělo se smáti!

My byli veselí a dali jsme si hráti!

Krev naše hoří v jednom plameni.

Činely i bubny třeskně znějte.

Kapelníku! K tanci dejte znamení!

Do kola! Do tance, všichni za mnou spějte!