Motiv podzimní.

Tak zase jdu, jak s tebou chodil jsem –

leč nyní sám. Mrak táhne nad lesem,

jak moji snové všichni táhnou v dáli,

když večer je a první hvězdy vzplály.

Je večer pozdní, plno smutku jím

vlá v tichém chvění, marným nadějím,

těm posledním už všecko s bohem dává

a trne mech a listí opadává.

Zas léto prchá jako krátký sen

a zrak se za ním dívá zarosen

a ovlhlý ret „zůstaň!“ ještě volá

a mrazný dech vlá přes ta lada holá.

A teskná tma a noc se snáší níž –

A o čem, hochu, ještě tady sníš?

Jdi spat. To v srdci, to též sen byl krátký –

leč s novým jarem nevrátí se zpátky.