Motiv z Beethovena.

To z dálky staletí van tichý v tvář mi nedých,

tvých tónů byl to hlas pod okny duše mé,

jenž na mne volal: Pojď a v svitu září bledých

a v zlatém dešti hvězd se koupat budeme.

Spí vůně v zahradách a blankyt na jezerech,

zor příštích andante do poupat zavřel květ,

spí písně v teple hnizd a v dálek pološerech

vír barev zpěněný kles’ ke dnu tich a šed.

Par oddech stříbrný nad zemi závoj potáh’

do světla zasnován jak z vláken asbestu,

a v černých táborech žal lesů na samotách

do mechu v umdleném si lehl šelestu.

Tma kleneb závratná nad lustry hvězd se vznesla,

pel prachu kosmický, z ní tichá padá tíž

nad šíří prostorů, kde v dálkách šumí vesla

odplulých staletí. Ó pověz, necítíš,

jak noci narkosou dech unaven se úží?

A lehký šumot snů jak letěl kolem nás

a úsměv jasmínů a bázlivý dech růží

do vání křídel svých ze svého šatu třás’?

Vzpomínek červenec jak v duše žár ti vzrůstá,

zdroj zadržených sil ti bije v stěny cév,

žeh prudký polibků ti zapaluje ústa

a světlem narudlým ti v žilách svítí krev?

Že pigment zřítelnic ti vnitřní požár prožíh’,

stín, řetěz kroků tvých ti rozlomil a sňal

a v duše komnatách na myšlénky tvé ložích

mou spoután hypnosou se položil tvůj žal?

A cítíš jeho dech, jak z mlží mléčné dráhy

na rosu stříbrnou se v hvězdný sráží luh,

a touha po smrti, jak příliv sladké vláhy

a rozkoš vítězná a černé víno tuh,

na ňader úbělích jak spočinutí měkká,

a nahých ramen dvou jak chtivé sepjetí,

v tvou bytosť pohnutou a opojenou stéká

ve smyslů umdleném a těžkém zajetí?

Pojď, olej tónů svých jsem nalil v lampy krystal,

z kamenů svítících jsem sklenul v kryptu tvou

a z květů zázračných jsem měkký polštář schystal,

kde v řasy vůní mdlých dáš hlavu zemdlenou.

Pojď, slyšíš zvony mé? Než v procitnutí chladné

žal kouzlem uspaný ti v duši ožije,

má píseň pohřební ti sladká na rty padne

a v jednom pocelu tvé žití vypije.

A jitro věčných dní až vzplá ti zruměněné

(déšť růží ohnivých), tu bude se ti zdát,

jak kdybys v ložnici měl okno otevřené

a ranních písní mír tě ovál ze zahrad.