MOTIV Z BŘECLAVI.

Na hranici, kde svět oveček se s vlky stýká,

v nádražní jsem used' restauraci.

Časné jitro. Jenůfka tu na podlahu stříká

mokré piliny, jdouc za svou všední prací.

Kolem za stoly zvěř všeliká se hemží. V tlamě liščí

zuby špičaté se časem zabělají,

v koutě nakrmený křeček vrtí se a piščí,

dravci východní, kde kořist, tiše čenichají.

Kanci divocí, již z pastvy žaludové tyjí,

zvyklí sousedovi plenit zemáky,

po děvečce plaché se skloněnou šíjí

mlsně natahují chtivé čumáky.

Vzteklá smečko dravčí, smečko cizopasná,

k čemu spěješ krvežíznivými pudy?

Temná noc už svíjí roucha svoje řasná,

jitřní hvězdy plaší nočních příšer bludy!

A z té dívky, která podlahu dnes mete,

zrodí se kdys jinoch s hvězdou v líci,

jehož láskou lípa navzdor mrazům zkvete

a v ní rojiti se budou včely medující.