Motiv z Hradčan.

Kdys Hradčany jsem kráčel; na náměstí

jsem stanul, byla temná noc a parná.

Zář rudá svítilen jen chabě v scestí

se vkrádala a kašny jednotvárná

jen píseň zněla zpozděnému chodci

v té hluché, těžké dusné letní noci.

V tom náhle stlumený řev zněl mi k uchu,

jak v poušti hýkla zvěř by zmírající,

a ticho zase, jen hodina duchů

se nesla v dálku s věží v město spící.

A zase řev ten... chvěla se noc tmavá –

jak nádherný řev lva, jenž dokonává.

A ticho zas... To přelud, tak se kojím

a chci dál jíti, to se mi jen zdálo,

však znovu zase, trochu dál kde stojím,

to naposledy bolně zastenalo

od kašny, lev kde s rozdrcenou lebí

do půlnoční tmy bolestně se šklebí.