MOTIV Z HRADIŠTKA.

Za vrchem vrch se zvedá výš’ –

uprostřed zámeček bílý.

Červenou vížku má, na ní kříž

třpytí se v slunečné chvíli...

Na blízku Sázava s Vltavou

modravé vlny v dál’ valí.

Lesy a chlumy blíž tě zvou,

ve stráních břízky i skály...

Tebe však vábí ztichlý sad,

zámeček bílý jenž vroubí,

altánku prostého stín a chlad

s resed kde vůní se snoubí...

V zapadlý jak bys vešel tu svět,

zašlými dýchá vše časy!

Kol’ jedle stříbrné růží je květ.

I ta zeď staletí hlasy

mile tak k tobě tu hovoří.

Oblouk kde hodin je slunečních,

po zdi výš’ réva se vzpíná.

Stařičký sedá tam bílý mnich.

Ve jménu Otce i Syna

i Ducha věčného rozjímá,

lyru svou k písni pak ladí.

Na skráních stříbro šedin má,

v oku však oheň plá mládí.

Za písní píseň mu v srdci zní

k Madonny... Ježíše slávě.

Motýli... ptáčci líbezní

k němu se slétají v trávě,

růže pnou, kosatce, lilie,

k němu blíž’ krásu svou smavou.

Bílý mnich pohledem hladí je.

Bílý mnich s bílou už hlavou.

V pohádky jak bys tu zapadl svět,

v čas blahý, z nedohledna.

Hvizd vlaku drsně však volá zpět!

A za zdí... hlasy všedna!