MOTIV Z NORIMBERKA.

By Adolf Bohuslav Dostal

Nad tmavou spletí lomenic a křivolakých střech

do teplé noci rozlilo se světlo měsíce,

až z daleka tam ze kraje, jejž zrak už nepostřeh’,

jdou snové, jako v závoje se v mlhy halíce.

Minulost, všude zemřelá, zde spánkem spjata jen,

a starou slávu zvětralou tu časy nesmyly,

věk za věkem, jak tudy šel, tu zůstal utajen.

V noc letní tichou, měsíčnou ožily na chvíli.

Nad tmavou spletí lomenic a křivolakých střech

zřím dlouho, opřen o bránu, ze stínu věže v dál.

A jak by sem noc měsíčná těch věků nesla vzdech.

Ozvěna písní rhytmických zní zdola staletá,

a velký, šedý, slavný zjev tam nad stín kaple vstal:

jej poznávám, to Hans je Sachs, můj milý poeta.