MOTIVY Z BLEDU.

Večerem ze zahrad zní píseň na pobřeží,

v sluch duše zemdlelý se schvívá laskavě,

světélko jakési se zpozdilo a běží,

kde do tmy zmizely už břehy v dálavě.

Zrak cosi tuší přec: na strmé skále střeží

hrad slávu zemřelou nad živou krásou vod.

Noc padla v kotlinu a ticho, a jen stěží

z rákosin uslyšíš šelestný doprovod.

Den, který horkem žhnul, se setměl v únavě,

pro zítřek spanilý se krása v rose koupá.

Nad vodou hledám ji, zřím v temno pátravě.

Až proužek červánků se připne na východ,

se zjeví nádherná, již noc teď halí skoupá,

jezerní krása ta, zelená růže vod.