MOTIVY Z LIBOSADU. (I.)

Na tisíce brilliantů plane

na travině stezkou rozestlané,

z níž se tratí zdloužený můj stín

do spletených dubů klikatin.

Ptáci v šeru jásají své hymny –

jásot ten je v pravdě přeupřímný,

naslouchám jak tóny k tónům lnou

– kéž tak dnové v písních uplynou!

V duši sladkého mi padá cosi

jako s jasmínu v drn krůpěj rosy,

božský kraj! dech šepce v listů síť,

a tu ptáček šveholil: viď; viď?!