MOTIVY Z LIBOSADU. (II.)

Zpěvné ptactvo jásá v listí

koruny,

na něž hraje vánek, jako

na struny,

pod košatým, svěžím křovím

myšlénkám i zraku hovím.

Zřítelnice slunka zlatá,

spanilá

větvemi své šípy ke mně

vysýlá,

posouvám se k chvoji řase,

ono však mne najde zase.

Šumot listí ptáček písní

protíná,

jeden končí, a deset jich

začíná;

bože milý, to je zpěvu!

jak nebýti do úsměvu?