MOTIVY Z LIBOSADU. (IV.)

Nad jasmínu bělostnými květy

vznáší se duch vůně sladkoletý,

kapkou rosy duha pohrává,

oranžově, rudě do tmava.

Od vrcholkův dumající hlavy

stále splývá šumot dojímavý,

a s ním luzně v tichou samotu

písně ptačí plny jásotu.

Ze chvil vonných červnového jitra

pusté prázdno prchá z mého nitra,

je v něm plno květů, vůně z nich,

plno písní ptačích jímavých.